Reklama
 
Blog | Tomáš Blažek

Dejme šanci medu / Give Honey A Chance

Probuďte se!, volá můj oblíbený časopis Strážná věž. A opět má pravdu, přátelé. Skutečně: k této ničemné hospodářské krizi (Žalm 2:0, 3:1, 3:4, 5:2 a 6:0 na sety) bychom neměli zůstat lhostejní.

Celou noc jsem střídavě počítal své zbylé peníze a střídavě přemýšlel, kde to zrovna jsem, a proto dnes nejsem příliš svěží. Ale zato mohu navrhnout vládě hladový projekt, který nás všechny může zachránit. Zaměstnal by zajímavou prací asi tak půl milionu dobrovolných výzkumníků, které bychom mohli do projektu nenásilně zajistit za pomoci několika tankových divizí, jestli naše republika nějaké takové divize má.

Dobrovolníkům by na podrážky bot byla nanesena fosforeskující kaše, nebo jiná látka viditelná z kosmu, například radioaktivní med, pokud něco takového existuje. To si zrovna teď nejsem úplně jistý, protože netvrdím, že jsem bůhvíjaký expert na nukleární fyziku. Občas sice kolegům na elektrárnu nějakou radu zatelefonuju, to je pravda, hlavně v noci, kdy mi to nejvíc myslí, zvlášť když jsem předtím vypil několik piv, jako třeba včera, ale to sem nepatří.

Tyhle věci mi dělají starost. Nechci tím říct, že jsem nějak na hlavu, ale dost mě rozrušuje představa, že někde třeba na jihlavském náměstí je místo, kam ještě nikdy nešlápla lidská noha! A jaký by to byl pohled z výšky, kdyby byla všechna místa, kam člověk šlápl, pokryta fosforeskující kaší!

Reklama

Díky stopám dobrovolníků by se dalo pomocí jednoduchého kosmického snímkování, které hned vysvětlím, zjistit, která místa na zemském povrchu jsou nejvíc ošlapávaná lidskými chodidly, a která vůbec ne. A podle toho upravit chodníky a ušetřit několik miliard trilionů korun za dlažbu, asfalt, zbytečné dálniční mosty a některé nepotřebné státy.

Co se mě týče, vyšlapal jsem jako dítě několik zajímavých pěších tras například na dně plaveckého bazénu, kde se mě pokoušeli naučit plavat. A kdyby byl býval Ježíš měl na svých topánkách radioaktivní med, věděli bychom dnes s ledovou jistotou, kudy chodil po vodě.

Kosmické snímkování provádí z běžného mezihvězdného prostoru obyčejným fotoaparátem klasický kosmonaut. Jak jsem viděl v jednom obrázkovém seriálu, tak na tom není naprosto nic obtížného, pokud si při výstupu z orbitální stanice nezapomene obléknout skafandr.

– Chlapi, jednu partii pokeru teď vynechám, jdu snímkovat fosforeskující kaši.

– OK, taky si skočím na klozet.

– Ha ha ha. Neviděla jste někde můj skafandr, kolegyně?

– Vyprala jsem ho, suší se na solárních panelech. Kde jste se to minule vyválel?

– Sakra, pořád říkám, že ženský ve vesmíru nemají co dělat. Tak to budu muset zase zmáknout v teplákách. Nevíte někdo, jaká je teplota venkovního vakua?

 

Uvědomuji si, že bude problém dostat fotky z raketoplánu na Zemi. Jednoduchá odpověď by mohla znít: pomocí elektromagnetických vln. Takové řešení by napadlo úplně každého. Jenže taková odpověď právě MĚ vůbec nenapadla, protože nejsem dneska úplně nejchytřejší a kromě toho se mi nedaří docela dobře vstřebávat fyzikální objevy, které přišly po vynálezu koňské železnice. Kosmonauty bych každopádně na orbitu zatím nechal, než se mým výzkumným projektem podaří vydělat nějaké peníze na jejich zpáteční let.

Dobře, uznávám, že se může někomu tenhle můj projekt jevit jako opravdová pitomost, ale chtěl bych vidět, co byste vymysleli vy, kdybyste celou noc nespali, protože by vám bylo špatně z piva. Ale ta krize kolem nás skutečně je! Není divu, že máme dluhy, když si drahým pivem ničí své poslední mozkové buňky i lidé, kteří už ani teď neví, jestli naše republika má ještě nějaké tankové divize.

Trochu mě bolí hlava a taky trpím úzkostnou představou, že mi někdo ukradne mé vynálezy. Naštěstí mě tyhle paranoidní představy vždycky za několik měsíců opustí. Bezstarostné časy našich životů ale určitě definitivně skončily. Kromě toho je teď venku ta strašná zima, bolí mě klouby a zuby a na ulicích se šourají samé VYLOŽENĚ nepříjemné báby a mě TAK lezou na nervy revizoři, jsou jako jedovatí pavouci! Policejní stát!! Ani nemám chuť k jídlu. Ten bramborový guláš dnes chutnal doslova odporně. Nejradši bych se zastřelil. Určitě mám čínskou chřipku.

Lidé! Skončeme s hysterií! My všichni zkrátka potřebujeme více lidského tepla a nějakou tu naději, sakra, nebo tady všichni pochcípeme jako krysy!!!

Dneska si půjdu každopádně dřív lehnout a dořeším otázku, jak dostat astronauty z orbitální stanice v pohodě zpátky na zem pomocí UV záření.