Reklama
 
Blog | Tomáš Blažek

Čím se liší agentky

Podle posledních tabulek Světové Statistické Unie Pro Nepřehledné Tabulky se na planetě Zemi momentálně věnuje fotografování 267 843 741 272 jedinců.



To není příliš dobrá zpráva pro člověka, uvážíme-li, jak velké procento
z tohoto čísla představují internetové  přezdívky, zlodějské lesní
fotokukačky a především šimpanzové v zoo, kteří kradou aparáty návštěvníkům.

DůvDůvody obliby fotografování jsou tři:

             1. Je
to zdravé. Pokud právě fotografujete, je nemožné současně pít pivo z láhve,
aniž byste si přitom vylámali přední zuby.

Reklama

2.       2. Je
to skutečně zdravé, protože se můžete prostřednictvím svého objektivu při
fotografování v duchu pomilovat s velmi mnoho ženami, dokonce s opravdu
mnoho ženami SOUČASNĚ při skutečně zajímavých událostech, jako je třeba vystoupení chrámového sboru.

3.      
3. Při fotografování s sebou vůbec nemusíte nosit fotoaparát. Úplně
stejně poslouží kapesní svítilna, o které budete tvrdit, že její čip je schopen
zachytit 50 miliard ultramixelů.

Co na sebe? Fotografy poznáte na první pohled podle toho, že nosí
výhradně černé oblečení, aby byli nenápadní. Tím se zásadně liší od tajných
agentek v amerických filmech, které nosí výrazné kostýmky a mají velké
prsy.

Nejdůležitější na fotografování je správný postoj. Nikdy nikomu nemusíte
ukázat ani jedinou vlastnoruční fotografii (opravdu to nedělejte), ale pokud
budete mít při držení kapesní svítilny správný postoj, budou svědci vašeho
počínání nadšeně líčit všem svým známým, jaký jste vynikající fotograf.

Bylo by zbytečné, kdybyste se vy sami zdržovali prohlížením svých snímků. Mé
fotografie si už několik let prohlíží jenom antivirový robotický program při
prohledávání disku mého počítače. Složku s pornografiemi
studuje můj robot velmi důkladně, ačkoli v ní nikdy viry nebyly. Když ten program narazí na pornografie, tak jeho ikona zrudne a počítač vyhodí elektřinu.

Pokud chcete mít klid od dotazů přátel, kdy jim konečně ukážete nějaké své fotky,
postupujte následovně:

– Haló! Karle, můžu mluvit? Přijď se večer se ženou podívat na super fotky.

– Jaké fotky?

– Udělal jsem dnes na vycházce se psem dvacet tisíc snímků za 15 minut!!! Můj novej foťák je neuvěřitelně rychlej.

– Dvacet tisíc? Nemám víc než týden dovolené…

– Skvělé, skočím si zatím ven a než přijdete, tak ještě něco cvaknu.

– Víš, bojím se, že já i manželka máme velmi akutní žloutenku, vypadá
to na nejméně půlroční pobyt v nemocnici…

– Tak hodně zdraví Karle, pořádně se vystonejte. Kdybyste chtěli vidět
fotky, zavolejte mi z infekčního pavilonu.

– Musím končit, žena už má bělma jak obří slunečnice!!

Jedna z věcí, na které každý fotograf začíná, je cvičné zoomování objektivu,
takové to vysouvání a zasouvání. Neměli byste v tom vidět nic jiného, než
v tom je, opravdu jde jen o zasouvání a vysouvání objektivu. Zasouvání,
vysouvání, zasouvání – a stop! – ostření – opět vysouvání – chvilka ostření – a výšleh blesku! Je to velmi vzrušující, zvlášť pokud používáte tu
kapesní svítilnu.

Možná máte pocit, že tady jde o nějaké sexuální narážky, ale mýlíte se.
Rozkoš, kterou prožívá fotograf při fotografování, zvlášť když tiskne spoušť, je
asi tak třistatisíckrát silnější, než souložení se sebekrásnější nafukovací
figurínou.

Pokud nechcete působit jako začátečník, tak si NIKDY nenechte od nikoho
radit, jak máte co fotografovat. My zkušení fotografové tohle vždycky sami
víme nejlíp. Pokud jste se rozhodli Pražský Hrad vyfotografovat v Olomouci,
tak to děláte zcela záměrně a proto, že je to součástí vašeho fotografického
STYLU.

– Máte hezkej foťák, jste z novin?

– Uhněte, vidíte, že tady fotím děti z výchovného ústavu!

– Ve který televizi to bude?

– Nemám čas, nezlobte se. Nemohly by se ty děti tvářit víc jako chuligáni,
slečno vychovatelko? Dělám dokument.

– Dej mi ten foťák, broučku. Nejsem vychovatelka a tohle nejsou děti.

Měli byste si vybrat, co budete fotografovat. Z fotografií postupně
sestavíte cyklus, který zvolené téma představí panoramaticky. Já osobně
fotografuji už několik let mimozemšťany.

Je to klidná, meditativní práce, podobně jako chytání ryb. Můj dědeček byl
známý extrémní sportovní rybář. Za padesát let ulovil jednu bělici. Ve svazu
rybářů ale odpracoval statisíce brigádnických hodin, takže si zasloužil ryb
mnohem víc. Mám na to teorii, že záměrně používal pruty bez vlasců.

My sportovní fotografové používáme kapesní svítilny.