Můj pes změnu uvítal. Prosazoval něco takového už dávno. Taky se nezouvá.
Protože on se nikam nestěhoval, pozoroval z hadrové boudy nosiče a vyčkával
dalších věcí.
Druhé rozhodnutí se týkalo přírody. Morčata, která jsem choval, aby mne učila
ekologickému životu, jsem vyměnil za láhev oleje do převodovky.
Po vyprázdnění oddělené ložnice došlo i na naše oddělené rumy. V mém je míň,
vnímal jsem hořce.
V bytě vznikly nové zajímavé prostory. Místo po kuchyňské lince jsem konečně
mohl využít k umístění stoličky s lavorem, o kteréžto interiérové změně jsem už měsíce uvažoval.
Všechny póry mého těla vysílaly do světa palčivý otazník: kde mám popelník?
Pročež jsem věděl, že si musím co nejdřív najít novou ženu, protože nemám
talent, abych popelník sám našel.
Prohledal jsem
prázdnou krabici na vánoční ozdoby i útulný prostor pod manželskou postelí, která se mnou bůhvíproč dál zůstala bydlet v obýváku.
Jak mi to všechno chybělo! Sirky, trsátka, tabák – nic jsem nemohl najít.
Celý můj život se změnil. Už jsem nechodil sám na hřbitov, kde jsem hledával
útěchu u duchů. Nechodil jsem tam vůbec. Řekl jsem si, že to nechám na později,
až budu živější.
Matka mi jednou nečekaně přišla ustlat tu postel, v níž nespím, a umyla mi podložku pod mýdlem. Proč zrovna podložku pod mýdlem? Ach, vy ženy, kdož vám rozumí…
Na polní cestě jsem při venčení psa potkal dvě symetrické dívky, které také
venčily. Jedna z nich se na mě plaše a pěkně usmívala, tak jsem jí pochválil, že dobře
dělá, když se na neznámého muže usmívá. Pokud hledá partnera, jistě tímto způsobem nějakého brzy najde, také to tak
dělám.
Usmívám se na osoby opačného pohlaví a dělám, že jsem v pohodě. Což se
mi daří stejně, jako předstírat, že jsem pětinohá mluvící medúza.
Líbila se mi také ta druhá žena, co se neusmívala. Měla velmi pěknou postavu.
Napadlo mne, že by se snad… Ale po chvíli se všechno vysvětlilo – byla to dcera té první a ještě jí nebylo patnáct let. Nu, to jsme se nasmáli!
Popřáli jsme si navzájem štěstí a rozloučili se.
Já na to nehledím, ale raději bych trvanlivější známost. Přece se nezamiluju do
někoho, koho vůbec neznám!
Stojí to dost peněz, nemít choť. Baví mě sice poslouchat v hospodách muže, jak huhňají, proč nemají ženy, jenže se u toho musí něco vypít a pak to chce
hostinský zaplatit. Hezké ženy do těchto mužných kolektivů chodí jen proto, aby nabyly
pohlavních nemocí.
Zval jsem si domů různé prsy obdařené návštěvy, aby viděly, že si umím vystačit i s párkem. Navěky
to tak nebude. Až si najdu ženu, bude s návštěvami utrum.
Svět se rozjasnil novou nadějí, když jsem viděl, že v mém rumu neubylo. Omylem
jsem tedy předtím po večerech popíjel otec. Nebo ocet. Proto se mi zdálo
všechno tolik kyselé.
Ale byly to těžké dny. Tolik mě bolelo, že už nikdy neuvidím svou malou molitanovou
houbu z koupelny! Dcera mi naštěstí pomohla najít brýle.
Po týdnu začal na podlaze v koupelně skřípat písek. Jak rychle ztratily
kachličky svou samočistící schopnost!
Oukej, budu se mýt, ale zouvat se nebudu**. Navzdory tomuto předpokoji pekla,
kde je jen pláč a skřípění podlahy v koupelně.
—————————
Poznámky:
* Tento název je vážně nevhodný.
** (Miláčku, u tebe se samozřejmě vyzuju!!!)