Stačíte mne sledovat? Podobně výstižných příkladů mohu uvést velmi
mnoho, třeba štrúdl a sekanou. Nebo karbanátky. Nebo tatarku. Mňam. Kde
jsem to skončil…?
Jo! Zkrátka: báby s kabelama nastoupí do trolejbusu a přijdou k sedačce, ale nesednou si.
Pět nebo šest se jich potká v uličce a začnou meldovat.
"Kde vystupujete?"
"A kde vy, pani?
"Já vystupuju hned, nebudu sedět."
"Já vystupuju až za náměstím."
Obrátí se na třetí: "A vy vystupujete kde?"
"Já už hned vystupuju."
"Na náměstí? Já vystupuju za náměstím."
"Já dneska jedu na Hliniště."
Obrátí se na čtvrtou.
"A vy, mladá pani?"
"Co myslíte?"
"Budete vystupovat?
"Proč se ptáte?"
"Kde budete vystupovat?"
"Proč to chcete vědět??"
"Na náměstí?"
"To je moje věc, kde budu vystupovat."
Na obecenstvo:
"Nevíte, kde mladá pani bude vystupovat?"
Mladá paní: "Co si o sobě sakra myslíte???"
"Já budu vystupovat na náměstí, mně je to jedno."
"Mně je to taky jedno, vystupujte si, kde chcete!"
"Tak já si sednu k oknu, ale už budu vystupovat."
"To bude nejlepší, když si sednete."
"Snad jsem tolik neřekla, vy to jednou poznáte!"
"Co poznám? Co poznám??? Budete tak laskavá a sednete si a přestanete zabírat místo???"
"Já už sedět nebudu, tady hned vystupuju."
"Kdybyste si sedla hned, mohla jste už sedět od zastávky."
"Nebuďte drzá, poznáte, co to je, když vás bolí nohy."
"O moje nohy se nestarejte, starejte se o svoje!"
K obecenstvu: "No to jsem si vysloužila…! Vidíte to?"
K Bohu: "Mně je z toho nanic, já se musím posadit. Děkuju."
"No sláva."
"Pani, jsme na náměstí."
"No to jsem se naseděla! Až mi buší srdce."
"Kdybyste si sedla hned, tak by vám teď nebušilo."
"Vy se do toho nepleťte, taky to poznáte!"
"Ježišmarja, vlezte mi na záda, ženská!"
"A strážník nikde! Za chvíli nás odsunou za město, uvidíte!"
"Bože, Bože…"
Dveře se otvírají. "Nestrkejte do mě, ženská!"
Strkání. "…?"
"…!"
"Sakra, babo, uteče ti něco??"
"Co si myslíte???" Nádech. "Budete vystupovat?"
"Ne-bu-du-vy-stu-po-vat!!! Ale pustím vás ven!!!"
"Já tady nemůžu…"
"Ženský, vidíte, že se tady tlačíme, tak chvilku počkejte!! Ježíšmarja!"
"Zadníma dveřma projdeme, Maruško."
"Dovolíte, mladá pani, já přes vás nemužu."
"Já taky nemužu, vidíte, že stojí přede mnou lidi."
"Mladá pani!!"
"Nemužudoprdele!!!"
"To je teď doba! Udělala jsem vám něco? Jste mladá, co pamatujete…?"
"Vystupujete, pani!"
"Vy se do mě nepleťte, co si myslíte??"
"Budete vystupovat, nebo ne?"
"Říkám od nádraží, že jedu na náměstí! Ale to si tady nesmí jeden už nic říct."
"Tak – jsme na náměstí, tak si vystupte, tamhle jsou dveře."
"Mě je z toho špatně."
"Vykašli se na ně, Maruško."
"Co jsme komu udělaly, Věruš."
"Ještě ti dá facku! Demokracie!"
"Konečně vzduch! Já ti povím, Maruško: hovno!! Poď, holka, vykašli se na ně."
"Demokrati!!"
Deus ex machina: "Revize jízdenek!!!"
"Za tohle, jste se zbláznila, ne??? Hlídejte si pořádek a pak teprv jízdenky, zloději!"
Zloději zlodějský!!!
Před hodinou francouzštiny se tento výjev jmenuje proto, že francouzština je jazykem lásky.
Když se zeptáte francouzsky: Où allez-vous effectuer?*, zní to tak jemně.
——————
pozn. * Neumím francouzsky, omlouvám se. Sakra. Doprdele, takhle to nemělo skončit. Tohle jsem nechtěl, můj Bože. Je to tak strašné! I tohle je želbohu demokracie, nic naplat. Odjíždím. Co se mne týče, kdyby mě náhodou chtěl někdo umlátit nákupní taškou, vystupuji na konečné. Au!!