Uvnitř je oranžový a má příchuť po kubánských pomerančích, se kterými zmutoval. Předtím zmutoval podle mne ještě s hrochem, což dodávám jen pro zajímavost, protože podobně jako
hroch má na povrchu houževnatou kůži, která však na rozdíl od hrocha – a to je jediný rozdíl
– vyplňuje i celý vnitřek melounu.
Člověk nemusí být zrovna významný nukleární fyzik, jako já, aby si nepoložil otázku: proč se něco tak nechutného objevuje na veřejnosti?
Nemám na mysli fotografie nahého Topolánka na Berlusconiho zahradě, které mě samozřejmě také vzrušují.
Chci položit fatální otázku: kam povede to neustále křížení melounů s kubánskými pomeranči?
Nechci malovat čerta na zeď, ale nerad bych se dožil například situace, kdy zdivočelý
zmutovaný meloun prorazí stěny skleníku, podobně jako v počítačové hře Onimusha tělesně modifikované
zvíře unikne z klece a snaží se rozsápat Michelle, snoubenku Blanca, tedy policisty-motorkáře, kterého ve hře představuje Jean Reno, což je nějaký herec, takže to moc nechápu.
Myslím, že my, požírači kožovitých melounů s nepoživatelnou pomerančovou dužninou bychom neměli hazardovat s křehkými poměry na Guadeloupu, kde ostatně už kdysi nevázaným mísením
Francouzů s otroky vznikli šťastnou shodou okolností právě guadeloupští mulati a ne sibiřští
Jakuti.
Na Kubě v pomerančovníkových alejích všichni plivou na zem. V důsledku toho panuje na
ostrově svobody to vlhko, v němž reznou chryslery.
Co však může vzniknout smísením dosud pokojně žijících antilských melounů s revolučními
kubánskými pomeranči, které vyrostly z vláhy výživných tabákových plivanců?
Seznámil jsem se se všemi politologickými teoriemi, zabývajícími se vlivem houževnatých
melounů na guadeloupské mulaty, a mohu zodpovědně prohlásit, že žádný ze světových odborníků
na toto téma nenapsal ještě ani čárku.
Přitom od antilských ostrovů, kde rostou tak záhadné rostliny, jako je láhevník, či jám
zelný, se můžeme dočkat ledasčeho.
Třeba i nechutných bílých koní. Tím nemyslím koňský salám. Tvrdím, že své bílé koně nám sem
posílá Kuba. Jsou to pomeranče zabalené do melounů.
Pokud se jim včas nedostaneme pod kůži, tak nás nesežere východní migrace, ale pozře nás
právě tohle lidojedské ovoce podobné (ha! a to je taky náhoda???) podmořským minám!
Druhou možností je, že nás předtím poobědvá něco jako vesmírní tripodi z filmu Válka světů.
Ale pokud nás díky falešným guadeloupským melounům spolkne Kuba, budeme nadosmrti odsouzení plivat tabák a jezdit obřími chryslery bez technických průkazů.
Myslím, že je to představa jen o něco vábivější, než ta nová omáčka na hranolky Boneco, vyrobená z chemických vzorců, která mi rozleptala dřez. Zneužití těch vzorců ať je trestáno smrtí a ještě předtím vypitím veškeré vyrobené omáčky pod dozorem jednotek URNA.
Kdo ochrání nás před zákeřnými kožovitými melouny?