Tak mi stavějí před chatou místo lesní cesty cyklostezku. Denně přejede po té lesní klikatině tam a zpátky dvacet náklaďáků a tři jeřáby. Výsledek zatím je, že je cesta nesjízdná a životu nebezpečná. Pod Petrovicemi, kde nikdy cesta nebyla, protože tam jsou bažiny a skály až do řeky, tam bude cesta taky. Trochu žuly se uláme a bažiny zasypou štěrkem a možná tam bude i asfalt, a to proto, že si to přeje EU.
Milá EU neví, že už po několik lidských generací cesta údolím vede, po druhém břehu řeky. Je sice hrbolatá a z kopce do kopce, ale voní tam borovice a můžete se tam i na kole projet pěšinou, jejíž mech a jehličí a kameny šlapali už za Františka Josefa staří trhani (od „trhati skály“), když tudy stavěli železnici; psal o nich moc hezky Jan Neruda.
Realita bude tato: buď se nakonec asfaltka uzavře sloupky, aby tudy nesvištěla osmdesátkou auta; jenže to nejde, protože jiná cesta v údolí není, takže auta budou svištět. Sbohem klidné procházky říčním kaňonem. (Zas takový strach nemám, protože první záplavy asfalt odnesou, odnáší tu cestu pravidelně do řeky, co žiju na světě.)
Takže já říkám přímo, že si tu cyklostezku nepřeju, jako si nepřeju cyklostezky vůbec, vyjma míst, kde zaručí cyklistům větší bezpečnost před kolemjedoucími auty.
Na jednu parádní cyklostezku se lze vydat na jihlavskou Tyršovu ulici. Za dva roky jsem tam neviděl jet jediného cyklistu, protože po tom bývalém chodníku by se mezi šňůrami lidí proplétal jen blázen. To nikoho nenapadlo předem? Stálo to pár milionů korun, ale nevadí, protože to platí EU, která ví, co je pro venkovany dobré. Nikoli, přátelé, EU to neplatí, platíme to my sami. Já to platit nechci. Ale musím.
Stejně jako musím dát stokorunu za nový bazmek: Jihlavskou kartu. Platí ji taky „jako“ EU a dobré je to k tomu, že tou kartou s čipem budete moci „jako“ platit v městské dopravě, v zoo a na koupališti. Čip vám za peníze naprogramují v magistrátní pokladně. Může mi někdo vysvětlit, jak ten čip zalitý v umělé hmotě zkvalitní můj život? Nezkvalitní. Budu mu otročit, jako všem digitálním a síťovým technologiím, které nelze opravit kladívkem a šroubovákem. Jsem veselý, příroda si poradí, jen my euroobčané možná nepřežijeme. Dobře nám tak.