Reklama
 
Blog | Tomáš Blažek

Strašlivý Hippokrates

Byl jsem u doktora a on mi vzal krev. Chápete?? Mou KREV!!!



Proto si myslím, že už bychom se
měli my všichni zbavit toho dávno přežitého strachu z lékařů, zvláště
z těch, kteří v zakrvácených rukavicích drží zrezivělý skalpel
velikosti mačety a blíží se s ním k vašemu břichu, rozřezávají ho na kusy
a vy to všechno vidíte, přestože vám předtím tvrdili, že po injekci okamžitě
ztratíte vědomí.

Jenže ve skutečnosti všechno
vidíte a umíráte ve strašných mukách a jediné, co nemůžete, je začít křičet a
přivolat policii, protože vám spoutanému ochromili hlasivky nějakým jedem.

Nechci vyvolávat nesnášenlivost,
ale policejní komanda se samopaly a beranidly jsou přesně tím, čeho se spousta
doktorů ve svých ordinacích z nepochopitelných důvodů bojí jako ďábel
kříže. Však o nic nejde, chceme jen vědět, jestli se tady NÁHODOU nekšeftuje
s lidskými játry, ten teploměr nech ležet na místě, čelem ke zdi a pracky
na zátylek, doktorský kmotře!

Reklama

Není pochyb o tom, že pravidelná
preventivní návštěva u lékaře může o hezkých pár let prodloužit naši agonii na
tomto prázdném a nízkém světě. Lékař nám pomůže zbavit se mnoha zbytečných obav
ze smrtelných chorob, které jsme našli v Podkarpatském Domácím Lékaři,
ale také nás může upozornit na některé části našeho těla, kterých bychom se do
budoucna měli rozhodně zbavit. Tím samozřejmě nemyslím oční víčka, nebo krk, míním
tím například kostrč, záděry, nepoužívané prsty, střevní traktáty nebo brňavku.

Například jsem zjistil, že
jedinou funkcí určité zbytečné vyčnívající části mé pravé kyčle je, že se do ní
vždycky praštím, když řežu dřevo rámovou pilou. Konzultoval jsem tuto
záležitost s lékařem a on mi vysvětlil, oč jde. Je to ta nešťastná kost
pánevní, která se přes veškeré snahy nás amatérských chirurgů nachází až
doposud v těle většiny lidí na této planetě.

Nová kost z plastické umělé
hmoty přitom přijde jen na 860 korun a komplet váží asi jedno kilo. Předpokládám,
že v tom inzerátu ve školských novinách neměli na mysli jen nějaký model.

Nejdůležitější součástí lidského
těla je samozřejmě krev. Mě osobně se dělá špatně, jen pomyslím na to, jak
klokotá mým tělem: když se probublá od nohou do hrudníku, tak chvíli hledá
srdce – nalevo, napravo, nalevo, kdo si to má pamatovat – pak ho najde –
žbluňk! a letí do mozku, který ale v mé lebce nenachází a tak raději plná polomrtvých
krvinek teče samospádem z lebky krkovičkou otráveně zase zpátky… Je to
vážně nechutné.

Můj hluboký zájem o medicínu je
dlouhodobý. Už krátce po sametové revoluci jsem se zájmem otevřel kontejner u
spalovny nemocničního odpadu a odtud se na mne vysypalo asi tak pět tun
krvavých obvazů a injekčních stříkaček, což mě – a to asi nebude překvapení –
velmi šokovalo. Od té doby nemám o zdravotnictví ani ty nejmenší iluze.

Jedinou výjimkou je ORL, což je –
a teď výjimečně použiji odbornou lékařskou terminologii – oddělení, které
zabývá zdravotními problémy našich ušní, ošní a nušní. Mám dosud určité naivní
představy o tom, k čemu lékaři z ORL používají ty duté lesklé kovové amplionky
tvaru zmenšeného vysílače na Ještědu. Chci věřit, že je používají k vyluzování
jihoafrické hudby.

Můžete mít ale bezmeznou důvěru
k něčemu, co se nazývá septální knoflík?

Já vím, mnohý z pacientů si
teď pomyslil, že se v některých detailech poněkud mýlím, že lékaři ve
skutečnosti nejsou TAKHLE krutí. Já vám
ale řeknu něco jiného: jestli si tohle přečte MŮJ lékař předtím, než
k němu půjdu za týden na kontrolu jater, tak bude krutý ještě víc.

A já pak budu moc a moc nemocný.