Můj přítel Erasmus Rotterdamský poukazuje na paradox: zatímco muž, který pokládá tykev za ženu, platí za šílence, tak současně jiný muž, který je přeplněn tichým štěstím, protože svou cizoložnou ženu pokládá za věrnou, není za šílence označen nikdy. Proč? Protože ke svému milovanému protějšku přistupuje se svatou vírou úplně každý.
(Dobře, uznávám, jsou teď sice Vánoce, ale jak se TOMUHLE mohl někdo ve středověku smát?)
Nuže, ano. Co si však pomyslet o muži – a zde se vracím k úvaze mého Erasma – který mylně pokládá svou ženu za tykev? – – –
V něčem bychom se však plést neměli. Jak máme vybrat nejlepší vánoční dárek, naříkali v těchto dech mnozí, Tomáši Blažku, poraď nám!
Poradím, ale měli byste vědět, že jsem kvůli tomu musel na chvíli přerušit rozbalování obrovské haldy skvělých vánočních dárků, které jsem dostal já.
Na začátek je důležité zjistit si, v jakém příbuzenském poměru jsme s obdarovávanou osobou. Pak můžeme vypočítat koeficient hodnoty daru.
Odvozujeme jej z
1) pokrevní příbuznosti
2) tzv. „vánoční otázky“: Co jsi KDY dal/a TY MNĚ???
Ha ha. Však já dobře vím: metafyzický fakt, že jsme jim dali život, nám naše děti bohatě oplácejí láskou, směšnými čmáraninami na papírcích, žvatláním a podobnými nesmysly. Já říkám, že bychom jim na to neměli skočit a hezky postaru vyžadovat dary věcné a pokud možno využitelné. K čemu mi bude motorová pila, když nemám les? Nač potřebuju druhé letadlo? Co si koupím za ty tvé úsměvy, maličká? Co už jsi v životě dokázala?
Za tuhle praktickou výchovu nám jednou budou děti ještě věčné, až jim ta jejich láska k nám dojde, což bude jistě brzy, jak o tom tak přemýšlím.
Nechci nikoho strašit, ale vlastnímu dítěti se vyplatí přidělit nejvyšší hodnotu koeficientu, tedy 1000. Podobný koeficient přidáme též rodičům, kteří nám tvrdí, že jsme jejich dítě. I oni nám tím pádem přidělují koeficient 1000, chápete?
Základní rovnice v takovém případě říká: pokud x (dítě) = 1000 a současně y (rodič) = 1000, pak platí, že dítě = rodič. A dále: Dítě minus rodič rovná se nula. Nikdo nikomu nic nedává, nikdo od nikoho nic nečeká, nikdo od nikoho nic nedostává a nikdo se ničemu nediví.
To je takzvaná tautologie, která znamená, že se touto cestou dobereme krásné logické smyčky. Našim nejdražším udělá velkou radost, když jim podstatu vánoční smyčky vysvětlíme osobně 24. prosince za naříkavého zpěvu koled.
Aby to bylo matematicky správně, dosadíme koeficient na místo čitatele zlomku, kde je jmenovatelem násobek věku obdarovávaného a činitele, odvozeného z Gaussova dárkového pravidla: „Největší a nejlevnější dárky dáváme nejmladším a nejstarším z blízkých, kterých je nejméně. Nejdražší a nejmenší dárky dáváme lidem středního věku, kterých je nejvíce.“
Pravidlo lze vyjádřit křivkou, která vypadá jako moje povánoční břicho.
Čárka mezi oběma čísly je zlomková čára. Ze striktně matematického pohledu ji lze nahradit ozdobným provázkem.
Zjistíme si, kolik peněz nám zbývá z výplaty. Řekněme, čistě jako příklad, že máme na kontě 5 000 000 000 000 000 000 000 000 000 měnových jednotek. Pokud získáme takto kladnou hodnotu, vydělíme ji dvěma. Je li výsledná částka větší než jedna a není menší než počet osob, které chceme obdarovat, je vyhráno a tady můj článek končí.
Pakliže tomu tak ovšem není, snížíme počet obdarovaných osob o jednu a vracíme se opět na začátek. Nebo si zkusíme půjčit peníze od kolegy, pokud tím kolegou není Erasmus Rotterdamský.
Na základě předchozích řádků by však mohl vzniknout dojem, že cena dárku rozhoduje. To je omyl: rozhodující je také velikost a barva!
V případě dárků pro malé děti sledujeme požadavek maximálního počtu barev a zásadně kupujeme dárky z umělé hmoty. Děti milují umělou hmotu.
Dáme–li k Vánocům malému dítěti pravou smrkovou šišku, udělá nás to na několik chvil opravdu šťastným. Dítě se během našeho dojetí pokusí šišku sníst.
Protože se mu to bude dařit jen zpočátku, rozpláče se a upoutá pozornost všech lidí v místnosti. Pokusíme se je zaujmout rychlou přednáškou o skautingu.
Poté, co na nás matka dítěte začne ječet, si pozornost všech získáme určitě. Šišky z lesa dáváme proto dětem výhradně v nerozbitném obalu.
Jestliže nadevše milujeme tykev, jako muž ve starém Erasmově příběhu, můžeme blízkým darovat tykev.
Pozor však na obrácený postup.
NIKDY se nepokoušíme darovat příteli svou manželku, kterou pouze mylně pokládáme za tykev. Naši hlavu by totiž pak tykev mohla rozbít nějakou hezkou knížkou, plnou středověké moudrosti.
Já jsem všechno přežil a tak si teď už v klidu letím rozbalit svou další vánoční jachtu.